Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prolomené prokletí aneb zachranil mě MAXCARP

9. 8. 2009

Asi mnozí znají tu situaci, kdy si koupí nový cajk a už se těší jak ho pokřtí u vody a vyskouší na pěkné rybě a.... stále nic, nedaří se a nedaří.

Tak nějak to bylo u i mě. Během zimy jsem si koupil krásné proutky, nové kolovraty a celý natěšený se vrhl do nové sezóny. Uválet spousty koulí, nakoupit atraktory, dipy  a "Kapřiska,  teště se".
A nic, běží dny, týdny, měsíce a  polovina sezóny pryč, a žádný kapr alespoň přes 5 kg se nepodařil.   Beznaděj a zoufalství pomalu přechází v depresi a úvahy, že vytáhnu staré klacky. Na druhou stranu si říkám, "Nejsi přece pověrčivý blázen" a vytrvávám v naději. Ukolébávám se tím, že letos nemám ani z části tolik času se věnovat rybám, a když slyším hlasy kamarádů, tak se jim moc nedaří až na výjimky.  O to více mě potěšilo pozvání kamarádů Ivoše a Michala, kterému se letos hodně daří a hlavně kluk mladá UMÍ, abych ze nima přijel na pár dnů  k vodě, kde se chystají být necelý týden v kuse. Perfektní ale je tu jedno velké ALE.  Nemám šanci tam s nima být celou dobu,  nemohu si vzít dovolenou, ale jen tak po práci do půlnoci, něco zřímnout a ráno zase do hokny. Přesto jsem se rozhodl využít tohoto pozvání alespoň z části.
Těším se, krásná štěrkovna láká k pobytu jedna báseň. Nabalím kýbl koulí a vyrážím. Na místě se dozvídám šílenou informaci. Od včerejška ani potah. Nepropadám panice a po informaci o intenzivním krmení, které  provedli  jsem se rozhodl  do vody dále nic neházet,  asi by to bylo jen horší a tak pouze montáž s PVA a několika koulemi  na ní a šup s tím do vody. ObrazekA už je prostor pro pokec a prohlížení výbavy a podobné  ty věci, jak to bývá  u vody, když se sejdou kamarádi, kteří před sebou nic neskrývají. A tak proběl  večer a noc při dobrém jídle a jak už jsem si zvykl ....ani píp.
Odjíždím po půlnoci domů, protože ráno brzy musím být v práci s tím, že se asi zase objevím odpoledne.
Během dopoledne  volám Ivošovi a dozvídám se, že  situase je stále stejná.  od 04.00 hod. ráno do odpoledne ani píp.
    Rozhoduji se, že přece jen pojedu, vždyť alespoň jak se říká pokecáme. Snažil jsem se povinnosti zvládnou co nejdříve a v brzkém odpoledni už zase rozbaluji věci na stejném místě jako včera. Nicméně pokusím se o jednu změnu. Požadám Michala o pár koulí, kterýma krmil, trochu je vylepším dipem a opět na PVA šňůrku dám 4 kuličky rozkrojené na poloviny.  Nahazuji pruty a na nich koule od MAXCARP příchuť MAD-MAX. Na  jeden na PVA šnůrku s kuličkami a na druhý totéž. jen jsem  dal PVA síťku s pstruhovými granulemi prolitými jatrovým atraktorem..  Hups do vody oba klacky a s tím že asi  nebude žádná změna se uvelebuji do křesla a vystavuji své tělo slunečním paprskům.A.... nic. Kolem 15 hodin Michal vytahuje pruty, že jde navšívit kluky, kteří chytají asi kilometr dále a já zústavám sám, protože  Ivoš je ještě v práci.
Asi po deseti minutách se ozve můj příposlech třemi krátkými pípnutími. Běžím k prutům a svinger pomalu padá. Přisekávám a zásek sedí. No  žádná sláva. Pomalu přitahuji kapříka tak kolem 65cm a asi 10 m od břehu se mi vypíná. To je taky  dobře, protože podběrák leží u biwaku. Že  by se blýskalo na časy? Přebíjím to stejným způsobem. Začíná se stmívat, zase si připadám jako nedobrovolná transfuzní stanice, letos se komárům holt daří  lovit mnohel lépe než mi. Trochu mě ukolébavá, že nikdo nemá ani potah. Dokonce opodál sedící masařky nechytají ani na křupky malé kapry jako jindy. Říkám si, asi to je vše co jsme předvedli.
A aby toho nebylo dost, přijíždí dva místní helmuti a vybalují pseudo cajk na sumce. Surfové teleskopy na nich vlasec tloušťky 0.35 na značkových navijácích za 300.-Kč z Polska, kýbl s karasy. Z dlouhé chvíle je jdu pozorovat, protože vidím, že se chystají nahazovat boji pomocí dvou průtů.A začíná koncert pro harmonikáře a dirigenta. Celkem asi 15x nahazují 200g olovo do vodly, (pokaždé jim zůstala bóje 20m od břehu a k tomu mi 3x  přehodili  jeden prut a jednou dokonce oba. Mám sto chutí  se sebrat a jet domů. Takový kravál a kanonáda u vody, to asi  naši situaci nevylepší. A opět běží hodiny v družném hovoru, sedíme u biwaku spolu a pruty mám  asi tak 20 m opodál. Pomalu se čas lovu končí, už bude skoro 23 hodin. Najednou se ozve souvislý zvuk mého příposlechu. Ani tomu nevěřím, ještě se rozhlížím nevěřícně kolem sebe, jestli to je opravdu můj a už makám k prutům. A opět se daří, po cestě ve tmě šlápnu do díry a padám s bolestí v kotníku. I tak se zdvihám a zvedám prut, kde hlásíč stále souvisle řve.Obrazek
Sedí,   je tam, a už podle toho, že se rozjíždí tupým tahem doprava cítím, že konečně snad prorazím to letošní prokletí. Chvíle přetahování a pochodování  po přehu a Michal mi podebírá pěkného kapříka. Není sice na nějaký osobní rekord ale 81 cm a 9,80 kg není  na svazovce k zahozené a udělal mi moc radost.
  
Díky hoši za pozvání a radostí odjíždím po půlnoci domů.

Raní seanci s  kávou v kanceláři mi přeruší telefonát od Ivoše. Hlásí, že během  10 minut ráno přišel o dva kapry, které vyřízl, jeden z nich alespoň takový jako  byl můj a k vůli Michala prý přišel pozdě do práce, protože když balil pruty a chtěl odejet, tak vytáhl  kapra 12,5 kg.Obrazek
   No  nakonec to dopadlo velice spokojeně, alespoň pro mě a Michala,  jen chudák  Ivoš prohlásil, že se z klubu "Hovnochytů" nedostane, protože tak jako  já  má nové navijáky a stalé své prokletí nemůže prorazit.
Věřím, že přiště už mu to vyjde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář